Cyklistika pro mě nebyla nikdy jen sportem – byla to vášeň, která mě provedla od kvalitně stráveného času s kamarády až po profesionální soutěže. A dnes, po letech zkušeností, mám možnost sdílet tuto vášeň s ostatními. Mým cílem je pomoci nejen závodníkům, ale i těm, kteří chtějí zlepšit svou kondici nebo jednoduše objevit radost z jízdy na kole.
Cyklistiku bych chtěl rozvíjet dvěma hlavními směry: cyklokroužky pro děti a trénink pro dospělé. U dětí se soustředíme na techniku, obratnost a sebedůvěru, ale zároveň nám jde především o to, aby si každé dítě jízdu užilo a mělo radost. Dospělí zase dostanou trénink přizpůsobený jejich individuálním potřebám – ať už jde o zlepšení kondice nebo přípravu na závody a využijí tak kolikrát omezený čas k tréninku na maximum.
Rád bych tímto způsobem pomáhal cyklistice růst a těm, kteří se do ní pustí, ukázal, jak se dá dosáhnout lepších výsledků a jak se dá užít naplno.
Jak to celé začalo?
Cyklistice se věnuji už od dětství. S kamarády ze základky jsme neustále jezdili po okolí, blbli na kolech v lese i na skateparcích. V 16 letech mě táta přihlásil na můj první závod – tehdy to bylo Kolo pro život. Měl jsem jet s ním, ale moc se mi nechtělo. Byla zima a vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Vítěz mé kategorie zvládl závod za hodinu a půl, druhý dojel pár minut za ním… a já? Skončil jsem s odřenýma ušima třetí, se ztrátou asi 45 minut. Přesto to byla moje první medaile – a v tu chvíli mě to chytlo.
Začali jsme objíždět závody, a následující rok jsem se na popud trenéra dal na XCO, disciplínu, která kombinuje náročné technické pasáže s maximálním závodním tempem. Roky plynuly, zlepšoval jsem se a zároveň se snažil v tréninku vzdělávat. Bylo tolik věcí, které mě mohly posunout dál – regenerace, strava, nové tréninkové metody… a já chtěl pochopit všechno.
Nejvíc si cením třetího místa na Českém poháru v kategorii U23 v Touškově, díky kterému jsem získal nominaci na závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě v barvách české reprezentace. To byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Do světa čistokrevných profíků už se se svými současnými plány asi těžko dostanu, ale jsem rád, že u cyklistiky můžu zůstat v roli trenéra a pomáhat ostatním objevovat její krásu.
Cyklistika mě totiž nikdy nezajímala jen z pohledu závodníka – vždycky jsem chtěl pochopit, jak trénink funguje do hloubky. Postupně jsem si udělal trenérské licence, studoval sportovní literaturu a zajímal se o nové metody. To mě postupem času přivedlo k tomu, že jsem začal trénovat i ostatní – nejdřív kamarády, pak první svěřence a dokonce jsem se dostal i k těm nejmladším jezdcům, což jsou děti od 4 let.
Cyklokroužky pro děti
Jedním ze dvou směrů, kterým se chci věnovat, jsou cyklokroužky pro děti. K této oblasti jsem se dostal vlastně úplnou náhodou – na školení trenérů jsme dělali cvičení ve dvojicích a můj parťák zrovna organizoval dětské cyklistické kroužky. Dali jsme se do řeči a než jsem se nadál, stal jsem se jedním z instruktorů.
Zpočátku jsem váhal. Chtěl jsem se soustředit na závodění a posouvat se dál mezi profesionály – a najednou jsem vedl vyjížďky s dětmi. Jenže brzy jsem zjistil, že mi to dává nečekaně mnoho. Po osmi letech závodění se snadno dostanete do určitého stereotypu a trénink začnete vnímat spíš jako povinnost. Díky dětem jsem si ale cyklistiku znovu začal užívat s radostí, hravostí a nadšením, které na mě děti z kroužků přenesly.
Naše cyklokroužky probíhají v menších skupinách pod vedením dvou trenérů. Jsou určeny pro předškoláky a mladší školáky a zaměřují se nejen na techniku jízdy, ale i na rozvoj pohybových dovedností, obratnosti a sebevědomí v sedle kola.
Děti si hravou formou osvojují správné základy jízdy na kole. Tréninky přizpůsobuji věku a úrovni dětí, aby si každý našel to své. Nejmladší jezdci ve věku 4–6 let se učí především hrou, aby si čas na kolech maximálně užili. Snažíme se vždy zařadit nějaké zpestření – například loni jsme hledali poklad po okolí, což děti nesmírně bavilo. Ani si neuvědomily, že přitom absolvovaly kvalitní trénink, který je rozvíjel po více stránkách – musely spolupracovat v týmu, často se otáčet, projíždět různorodým terénem a zvládat nejrůznější výzvy.
Do budoucna bych rád cyklokroužky dále rozvíjel a posouval na vyšší úroveň. Vidět dětské nadšení a upřímnou radost z jízdy je skvělé. Když se k tomu přidá i pozitivní zpětná vazba od rodičů, je to pro mě obrovská motivace pokračovat a stále kroužky zlepšovat.
Trénink pro dospělé
Vedle práce s dětmi se věnuji i tréninku dospělých cyklistů – od těch, kteří si chtějí jen zlepšit fyzickou kondici a užívat si vyjížďky bez trápení v kopcích, až po závodníky usilující o co nejlepší výsledky. Každý má jiný cíl, jiný čas na trénink a jinou motivaci. Proto ke každému přistupuji individuálně a snažím se nastavit trénink tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a zároveň přinášel skutečné zlepšení.
Vím, jak snadné je dostat se do slepé uličky, ať už přílišným tréninkem, málo regenerace nebo zbytečnými chyby v přípravě. I já jsem si tím několikrát prošel. Proto se soustředím na to, aby trénink dával smysl nejen na papíře, ale hlavně v reálném životě. Vím, že úspěch nestojí jen na cyklistickém tréninku, Klíčovou roli hraje i správná výživa na kole i mimo něj, kompenzační cvičení, regenerace a v neposlední řadě to nejdůležitější – aby to člověka prostě bavilo.
Mým cílem proto není jen pomoci cyklistům jezdit rychleji, ale hlavně zajistit, aby toho dosáhli udržitelnou cestou. Chci, aby si trénink užívali, byli zdraví a měli radost z každého zlepšení.
